TAJEMSTVÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU

PROČ JSEM NEMOCEN NEMOCNÁ ?

TAJEMSTVÍ IMUNITNÍHO SYSTÉMU

 

Co jsou protilátky? Protilátky jsou speciálně vycvičené bílé kr vinky.

Novorozeně ještě nemá vlastní protilátky, ale nějaké získá přes placentu matky nebo s mateřským mlékem. Po čase, kdy je dítě vystaveno různým patogenům, si vytvoří vlastní protilátky.

Když je konfrontováno s virem spalniček, proběhne následující proces: T4 svolají skupinu bílých krvinek a pošlou je do školy, aby se tam naučily všechno o slabostech viru spalniček. Tomuto období se říká „okno“. Jakmile získají potřebné znalosti, jsou z nich speciální síly, protilátky, připravené skolit nepřátele. Dítěti je mezitím mizerně, má horečku, spalničky se rozmnožily z několika do milionů a objeví se vyrážky.

Protilátky ale už jsou připraveny zničit viry a dítě se rychle uzdravuje. Dobré přitom je, že znalosti protilátek použitelných proti spalničkám přejdou i na další generace protilátek, takže jsme pak proti spalničkám chráněni po celý zbytek života.

Toto se pokoušejí dosáhnout vakcinací dětí, ale za tím se skrývají jisté zapeklité problémy, na něž v této krátké úvaze není místo.


 

Naše bytost je tvořená harmonií těla, mysli, srdce a ducha. Všechny tyto součásti musí být v souladu protože bez ostatních nemůže žádná fungovat správně.

Začněme tělem, protože tělo je součástí, kde si většinou povšimneme, že s naší bytostí není něco v pořádku – takovým stavům říkáme onemocnění nebo choroby.

Tělo samozřejmě nechce být nemocné a má varovný systém sloužící k tomu, aby nás chránil a upozornil na útoky z vnějšího světa. K součástem tohoto systému patří pokožka, řasy i slzy.

Problém spočívá v tom, že musíme dýchat, jíst a pít, abychom zůstali živi a zdraví, a tělo tak do sebe nezbytně musí vpustit „cizí“ věci. V případě, že pro ně jsou nebezpečné, má k dispozici obranný mechanismus, který se s tím umí vypořádat. K součástem tohoto mechanizmu patří třeba nucení ke zvracení (předcházející příjmu většího množství), průjem a zvracení (aby se případné jed dostaly co nejrychleji ze systému).

Stejný mechanizmus ovšem působí i po transplantaci ledvin či srdce, kdy člověk musí po zbytek života brát léky bránící vypuzení transplantovaného orgánu. Ale i ta nejlepší obrana může vydržet jen tak dlouho, dokud se neunaví, a pak už nefunguje, jak by měla. Nastane stav, kdy už si toho povšimneme – začínáme být churaví.

Naše hlavní obránce nalezneme v kr vi – jsou to bílé krvinky. Představte si je jako svou vlastní armádu, sestávající z průzkumníků, vojáků, ženistů, generálů a stratégů a speciálních jednotek. Za tuto armádu ručí generálové neboli T – buňky. T – buněk je mnoho druhů, ale zde se zmíníme jen o třech, T8, zabijáckých buňkách a buňkách T4, které mají na starosti celou naši armádu.

Jsou tady průzkumníci hlásící generálům T4 kde je v těle problém, a pak vojáci kteří jednají úplně stejně, jako figurky ve hře „Packman“.

Pomalu se pohybujícím figurkám se říká „žrouti“. Ti navíc mají k dispozici ohřívače, jejichž teplo mohou využít k hubení bakterií.

Rychle se pohybujícím figurkám říkáme „jedlíci“. Podívejme se, co se děje, když si například zarazíte třísku do prstu. Prst napuchá, kolem poraněného místa se vytvoří narudlý kruh a dokud třísku nevytáhneme, aby se prst mohl hojit a vrátit do normálního stavu, je horký a bolí.

Co se přitom děje uvnitř? Průzkumníci generálům T4 ohlásili, že do prstu proniklo cizí těleso. Velení nato na ohrožené místo – do prstu – ihned svolalo potřebné jednotky. Poblíž třísky je potřeba více krve, aby naše vojsko, bílé krvinky, mohlo zaútočit – proto je oteklé a červené.

Nejprve dorazí malí jedlíci a vytvoří kolem třísky kruh, aby zabránili bakteriím, které natřísce možná jsou, proniknout do zbytku těla – to je ten červený kruh, který pozorujeme na pokožce okolo rány.

Pak dorazí žrouti a zapnou své ohřívače, čímž pomohou zabít libovolné bakterie, a přitom jim pomáhají zabijácké buňky.

Prst bolí, a to je dobře, protože pak ho raději moc neužíváme a nemůžeme ještě více poškodit. Bitva pokračuje, a pokud ji sami neodstraníme, je tříska nebo štěpina nakonec společně s trochou hnisu vytlačena ven.

Hnis jsou jen bílé krvinky a mrtvé bakterie. Teď už buňky T8 a generálové vidí, že bitva je u konce. Odvolají své jednotky a nařídí ostatním bílým krvinkám, vojákům, aby se vrátily do „kasáren“. Buňky T4 jsou tedy jako „váleční štváči“, zatím co buňky T8 představující síly k „zajišťování míru“. V případě konfliktu ovšem potřebujeme obojí!

Když dostanete zápal plic, stane se totéž, ale plíce rovněž pomáhají dostat infekci ven z těla vykašláváním (a jsme opravdu pošetilí, když bereme kapky proti kašli a bráníme tělu v uzdravení).

Když žrouti zapnou své ohřívače, pozorujeme zvýšenou teplotu, horečku. Horečka je neodmyslitelnou součástí imunitního systému či obranného ústrojí, a i tady rádi vyvíjíme úsilí, které se staví proti němu.

Co lidé udělají, když dostanou horečku? No jistě – vezmou si aspirin, aby ji srazili… Ještě k buňkám T4 a T8. Když probíhá bitva, jsou buňky T4 bojovníky a buňky T8 těmi, které jednotky na konci vyhrané bitvy odvolají.

Když buňky T8 neplní své povinnosti, nastává problém – buňky T4 ani zbytek armády už nemá žádné nepřátele, s nimiž by mohl bojovat, ale vojáci nemohou přestat zabíjet, dokud je buňky T8 neodvolají.

Pokud jednotky nedostanou příslušný rozkaz, stále útočí, ale protože už nemají nepřítele a něco napadat musí, začnou útočit na jiné tělesné buňky – zaútočí „na sebe samotné“.

Tomu pak říkáme autoimunní onemocnění nebo abnormálně aktivní imunitní systém a projeví se choroby jako artritida, sžíravé vředy atd. Lidem, trpícím autoimunní chorobou se dává kortizon, který imunitu potlačuje.

Co jsou protilátky? Protilátky jsou speciálně vycvičené bílé krvinky. Novorozeně ještě nemá vlastní protilátky, ale nějaké získá přes placentu matky nebo s mateřským mlékem. Po čase, kdy je dítě vystaveno různým patogenům, si vytvoří vlastní protilátky. Když je konfrontováno s virem spalniček, proběhne následující proces: T4 svolají skupinu bílých krvinek a pošlou je do školy, aby se tam naučily všechno o slabostech viru spalniček. Tomuto období se říká „okno“. Jakmile získají potřebné znalosti, jsou z nich speciální síly, protilátky, připravené skolit nepřátele. Dítěti je mezitím mizerně, má horečku, spalničky se rozmnožily z několika do milionů a objeví se vyrážky. Protilátky ale už jsou připraveny zničit viry a dítě se rychle uzdravuje. Dobré přitom je, že znalosti protilátek použitelných proti spalničkám přejdou i na další generace protilátek, takže jsme pak proti spalničkám chráněni po celý zbytek života. Toto se pokoušejí dosáhnout vakcinací dětí, ale za tím se skrývají jisté zapeklité problémy, na něž v této krátké úvaze není místo.

Přirozeným způsobem tak získáváme celoživotní odolnost i proti mnoha dalším virům. Proč tedy ještě pořád trpíme běžnou chřipkou – kterou přece také způsobuje virus?

Proč proti ní nejsme odolní a nemáme patřičné protilátky, když jsme ji už jednou měli? Některé viry podléhají neustálým změnám, kterým se říká mutace.

Když se přenášejí z osoby na osobu, či dokonce z prostředí do prostředí, chtějí přežít, a proto se každodenně s každou generací zdokonalují a sílí. To je důvod, proč chřipku dostanou i lidé, kteří se nechali očkovat.

Než je vytvořená vakcína proti určitému chřipkovému viru, stačí patogen mezitím mnohokrát zmutovat. Velmi důležitý je také lymfatický systém, žlázy a játra, který hraje enormní roli v udržování tělesného zdraví. Stejně jako všude máme krevní cesty, je v těle rozprostřena síť lymfatických cév. Lymfa z krve přejímá a dopravuje k játrům většinu „nečistot“. Všude po těle, i v obličeji, na krku, v podpaží, na zádech, ve stehnech a tříslech, máme lymfatické žlázy. Uvnitř těchto žláz sídlí „žrouti“. Dostaneme-li například angínu, chovají se žrouti v žlázách na krku jako vysavače odsávající z hrdla infekci, a to se projeví zduřením žláz.

Žlázy následně vyprázdní žrouty i s infekcí do lymfatických cév a všechno nakonec skončí v toaletě. Na rozdíl od cévního systému, kde krev tělem pumpuje srdce, nemá lymfatický systém k dispozici žádné takové „čerpadlo“.

Aby se lymfa protlačila tělem, musí její cévy „masírovat“ svaly. To je jeden z důvodů, proč je tak důležité cvičení – pomáhá udržet lymfatický systém v pohybu.

K dispozici jsou také maséři, odborně vyškolení v drenáži lymfy lymfatickou masáží, která pomáhá udržet systém v pohybu nebo jej opět rozproudit v případě, že byl „zablokovaný“, což se klidně může stát, když je někdo hodně nemocný.

Jedním z varovných signálů zvěstujících, že v jisté části těla není něco v pořádku, je zduření lymfatických žláz. Například infekce, jako je chřipka, zánět v ústní dutině, TBC, rakovina atd., mohou provázet oteklé žlázy na krku.

Játra patří k nejdůležitějším tělesným orgánům, a přesto jsou často velice nedoceněna. Plní asi 500 funkcí, ačkoli lidé jsou si obecně vědomi jen asi devíti z nich.

Játra jsou nejvýznamnějším dodavatelem energie, a pokud býváte často unavení, bude to proto, že vaše játra nepracují správně.

Cokoli sníme nebo vypijeme, musí předtím, než je to odesláno ke všem tělesným buňkám, nejprve projít játry. Játra se pokusí oddělit vhodné živiny od pro tělo nevhodného materiálu, a živiny odešle k srdci, odkud pak putují do zbytku těla.

Odpady putují do ledvin, močového měchýře a odcházejí z těla s močí. Většina lidí už poznala, že játra umí zpracovat jen jeden alkoholický nápoj za hodinu. Pokud zkonzumují víc, jsou opilí, protože v systému cirkuluje nezpracovaný etanol a čeká na zpracování játry.

Játra vytřídí a vyloučí i veškerá léčiva a jiné chemikálie, společně se vším ostatní, co tělo nechce nebo nepotřebuje.

Všechny bílé krvinky se rodí v kostní dřeni. Dětské Tbuňky následně putují do brzlíku umístěného poblíž srdce za hrudní kostí. „T buňky“ dostaly jméno podle Thymus (brzlík). Brzlík (anglicky Thymus gland) je něco jako škola, kde se T buňky učí, jak se v těle mají správně chovat. Neproškolené buňky si často neví rady, jsou dezorganizované a člověk pak snadněji onemocní.

 

 

Za normálních okolností má každý člověk asi 800 až 1200, v průměru tedy asi 1000 T4- buněk na mililitr krve. Tomu se říká „počet CD4“.

Při určitých onemocněních, jako například AIDS, počet buněk T4 poklesne, ale zpočátku si toho vůbec nepovšimnete. Řekněme, že máte CD4 700.

Vypadejte a cítíte se zdraví, protože 700 T4- buněk ještě stále zvládne stejnou práci, jako 1000. Jakmile však CD4 spadne ještě níže, povězme na 500, T4 už nemusí zvládat všechno, a proto se rozhodnou, že se přestanou starat o drobné infekce a soustředí se jen na větší nákazy.

Člověk pak možná začne zápolit s „drobnými“ zdravotními potížemi, jako jsou boláky a afty v ústech, mají potíže s pletí, kašlou více, než obyčejně atd. Když pak máte CD4 200, lékaři konstatují, že máte AIDS – syndrom získaného nedostatku imunity (Acquired Immune Deficiency Syndrom).

Zapomeňte na „získaný“ protože je mnoho různých způsobů jak nedostatek imunity „získat“. Nevšímejte si ani pojmu „syndrom“. Tak lékaři říkají všemu, o čem nemají ani potuchy. Říkejme tomu symptomy nebo příznaky – a protože máte nízký CD4, projeví se všechny druhy symptomů: zduření žláz, pleťové problémy, průjem, bronchitida, zápal plic, TBC, zápal mozkových blan atd.

Protože v krvi není dostatek buněk T4 aby z nich bylo možné sestavit armádu, jsou takto postižení lidé otevření všem druhům nemocí. Přitom je důležité nezapomenout, že jsme všichni odlišní, takže mnozí mohou být nemocní už při CD4 400, zatímco někteří mohou při CD4 pouhých 90 pociťovat jen několik drobných zdravotních potíží. Dnes má spousta lidí „oslabený“ imunitní systém a trpí IDS – symptomem imunitní nedostatečnosti.

IDS má mnoho příčin, může ho vyvolat třeba „špatný“ či „chronický“ stres, podvýživa, působení environmentálních faktorů, toxiny a chemikálie.

Potrava, kterou jíme nebo naopak nejíme, vzduch který dýcháme, voda kterou pijeme, nadměrné užívání alkoholu, drogy nebo léky, to všechno přispívá k IDS.

Hlavním faktorem je ale chronický stres.

Jsme-li přetížení, deprimovaní, nešťastní atd., vyšle mozek zprávu nadledvinkám. Nadledvinky pak uvolní kortizol, což je látka potlačující imunitní reakce úplně stejně, jako kortizon, který vám předepíší při hyperaktivním imunitním systému nebo autoimunitním onemocnění, jako je artritida. Kortizol hubí buňkyT4. Když jste chronicky stresovaní CD4 rychle klesá, dokud nespadne až na dno. To závisí na době trvání stresu. Když jsme naproti tomu, šťastní a spokojení, CD4 opět stoupá a pohybuje se v zdravém rozsahu, protože mozek uvolňuje jiné chemikálie, které jsou pro nás dobré. Všimněte si, že šťastní lidé bývají zřídkakdy nemocní, zatímco stresovaní mají často zdravotní potíže.

Následující je jen krátké vysvětlení, co dělat, když někdo trpí IDS, čili u lidí s chronickými nebo autoimunními chorobami. Kdybyste letos dostali běžnou chřipku nebo rýmu, budete vědět, že váš imunitní systém není v takové formě, jako obvykle – není normální, aby zdravá osoba každým rokem dostala chřipku.

Většina léků pochází z potravy, jenže my jsme už dávno přestali zdravě jíst. Ale ani jídlo už z různých důvodů není tak kvalitní, jako řekněme ještě před 20 – 30 lety.

Z půdy pořád jen bereme a nevracíme do ní nic zpět, a když už, pak jen umělé hnojivo, tedy petrochemický produkt. Abychom vyzískali z pomeranče to, co před 30 lety, museli bychom jich dnes sníst přinejmenším dvacet. Totéž platí i pro špenát. Dnes byste ho museli sníst 74 násobné množství – námořník Pepek by z toho vůbec neměl radost!

Mnozí si to začínají uvědomovat a vyhledávají na humusu pěstovanou organickou zeleninu. Více zdravé zeleniny a ovoce začaly nabízet dokonce už i některé velké supermarkety.

Když se lidí zeptáte, kdy naposledy měli nějaké ovoce, nezřídka opáčí: „Copak sklenice džusu není totéž, jako ovoce?“…

Když něco není v pořádku, spěcháme k lékaři nebo do lékárny, abychom získali nějaké pilulky, ale ty pouze potlačí příznaky a nevyřeší náš problém. Lékárnou by se opět měly stát police ve spíži – ne skříňka pověšená v koupelně.

Jezte zdravě. Když obsah talíře září všemi druhů na vlastní zahrádce vypěstované zeleniny, ne plný hranolků nebo uzenin, víte, že jste na správné cestě. Je tady ale ještě pár specifických věcí, které budete muset udělat či přidat ke stravě.

Lidé s chronickým onemocněním, jako cukrovkou, vysokým krevním tlakem atd., nebo zamoření viry, jako je herpes či postižení autoimunní chorobou, jako třeba artritida, jsou uvnitř už velice „zaneřádění“. Všechny tyto choroby navíc samy o sobě produkují hodně toxických odpadů, a tím přidávají do těla další brak, který v něm způsobuje čím dál větší škody. A všechnu tu špínu, odumřelé buňky a medikamenty, musí odfiltrovat – játra.

Nakonec to játra přestanou zvládat a „zablokují“ se, podobně jako ucpaný odpad. Jakmile odpad přestane opouštět tělo, dostává se v krevním oběhu společně s živinami k srdci, a pak do zbytku těla. To také může být jeden z důvodů, proč někteří lidé mají vysoký krevní tlak, protože krev je těžší a srdce musí vyvíjet větší tlak, aby ji protlačilo ledvinami.

Když někomu napuchnou žlázy a zůstávají zduřelé, je to příznak zablokovaných jater, které přestaly čistit lymfu. Lidé s AIDS bývají plní odpadu. Jejich tělo se ho snaží nějak zbavit, a tak jej začne vylučovat kůží, jak můžeme pozorovat u mnoha nemocných s AIDS. Lékaři se často pokoušejí ošetřovat problémy s pletí naordinováním různých mastí atd., které ovšem nepomáhají, protože skutečným problémem jsou zablokovaná játra.

Nefunkční játra patří také k důvodům, proč takto nemocní lidé ztrácejí na váze. Zpočátku ještě mají chuť k jídlu a jedí vydatně, a přesto začínají hubnout.

Zprvu se dostaví neschopnost správné absorpce živin později následovaná ztrátou chuti k jídlu. To všechno souvisí se „zablokovanými“ nebo zaneřáděnými játry.

Jestliže jste často unavení, bolí vás svaly, máte problémy s pletí, naběhlé žlázy, nějakou chronickou nemoc, rakovinu nebo cokoli jiného, dříve než začnete s jakoukoli léčbou, musíte si nejprve pročistit játra a tlusté střevo.

Pro spolehlivě fungující tělo je podstatný selén, jehož nejbohatším zdrojem jsou ořechy para (plody juvie ztepilé). Selen likviduje toxické volné radikály generující peroxid vodíku, který poškozuje buněčné membrány, včetně buněk imunitního systému. Lidé v zemích s vysokým množstvím selenu v půdě jsou mnohem zdravější. Jižní Afrika má velmi nízké hodnot y půdního selenu a současně i největší množství lidí s AIDS na světě.

Dospělý člověk potřebuje asi 75 mikrogramů selénu denně – nemocní a rekonvalescenti více, ale příjem by neměl přesahovat 200 mikrogramů za den. K tomu postačí sníst denně jeden až dva ořechy para.

Zinek je prvek nezbytný pro zdravý brzlík – učiliště Tbuněk. Jestliže nedostává zinek, stává se dysfunkčním a T- buňky nedostávají patřičný výcvik. Proto starší lidi tak snadno onemocní, jejich buňky nejsou správně vyškolené v důsledku nedostatku zinku. Potřebujete přinejmenším 45 mg zinku denně, a ještě více, když jste nemocní. Nejbohatším zdrojem biologicky vstřebatelného zinku jsou semena dýně. Polévková lžíce dýňového semene denně vám poskytne 15 mg zinku. Tato semena jsou nejen dobrým zdrojem zinku, ale likvidují i různé hlísty a jiné parazity. Mnozí si vůbec neuvědomují, že nějaké parazity mají. Dávejte dýňová semena i domácím zvířatům. Psi je mají velice rádi. Tato semena navíc pomáhají udržet v čistotě střeva a pomohou vám zbavit se všech usazených zbytků potravy, které se na ně mohly přilepit. Semena můžete koupit nebo usušit z dýní vypěstovaných na vlastní zahrádce. Mají příjemnou chuť, skoro jako ořechy.

Dávejte je denně celé rodině i domácím zvířatům. Opravdu hodně zinku potřebují sexuálně aktivní muži. Jeho nedostatek je jednou z příčin rakoviny prostaty. Jedním z nejlepších pří - rodních antibiotik na světě, použitelným proti plísním i všeobecnému pročištění je česnek. Užívejte jej tak často, jak jen můžete. Česnek je pro každého, kdo chce opět získat své zdraví nebo si je udržet, ať už trpí artritidou, cukrovkou, srdeční chorobou atd.

Nezapomínejte, že účinnou látkou je česnekový olej, česneková sůl nebo česnekové tabletky vám pomohou jen stěží. Když někdo ve starém Rusku dostal chřipku nebo angínu, měl problémy s játry, prostatou, vysokým krevním tlakem nebo rakovinou, pak pil vodku s česnekem a paprikou, někdy ochucenou několika plátky cibule, šel do sauny a odpočíval. Mnozí lidé, mezi nimi i bohatí a slavní, doporučovali přátelům: „Když ji budete pít denně, nikdy nebudete nemocní.”

Západní výzkumníci v posledních deseti letech zjistili, že lidské tělo neumí přijmout všech známých 400 léčivých substancí z česneku – absorbuje z nich jen okolo 25-30%. Jeli ovšem česnek vyluhován ve 40% alkoholu, může jich tento extrakt dodat tělu přes 65%. Je potvrzenou skutečností, že bčesnek je velmi účinný zabiják bakterií, virů i plísní.

Upozornění: Česnek zvyšuje riziko krvácení, pokud berete antikoagulanty, jako je například warfarin (Coumadin), nebo antiplateletní léky, jako Clopidogrel (Plavix).

Jedním z nejlepších zdrojů betakaroténu, provitamínu A, je syrová mrkev. Pokud trpíte nějakým virovým onemocněním, zkuste sníst přinejmenším 3 – 4 syrové mrkve denně. Provitamín A usmrtí přinejmenším 5% virů denně. Betakarotén je potřebný i při jiných jiný onemocněních, takže vaše matka měla pravdu, když říkala, že mrkev je zdravá a nejen pro oči.

Staří, nemocní, unavení, stresovaní nebo podvyživení lidé jsou často podchlazení. Normální tělesná teplota je těsně pod 37°C. Podchlazené tělo je mnohem náchylnější k infekcím. Například TBC se nejlépe daří při tělesné teplotě 36,5°C. Nezapomeňte, že horečka je jednou ze zbraní imunitního systému, protože může zničit původce infekce. Vyvarujte se (nadměrné) únavě, a když můžete, zkuste si občas zdřímnout. Nebuďte dlouho v chladu bez přiměřeného oblečení, nezapomeňte se občas protáhnout a mějte ve stravě dostatek vápníku.

K zvýšení příjmu vápníku a hořčíku jezte hodně zelené zeleniny, jako špenátu atd. Z mléka nebo mléčných výrobků dostatek vápníku nemůžete získat, vápník se navíc může vstřebávat jen tehdy, když jej tělo dostane společně s hořčíkem. V tomto ročním období, kdy býváme nachlazení, a obchází chřipka, se většinou se snažíme dělat to nejlepší, abychom oslabili tělo a imunitní systém.

Bereme acylpyrin k snížení horečky, která nám ve skutečnosti pomáhá zbavit se onemocnění. Srkáme kapky proti kašli, jenže kašel je součástí obrany sloužící k odstranění infekce z plic. Nadto se zbytečně zdržujeme na veřejných místech, chodíme do práce, a tím roznášíme infekci. Jste opravdu tak přející, že chcete sdílet své nachlazení, nebo chřipku, s ostatními?

Pokud pokračujeme v běžné aktivitě, tělo si nemůže odpočinout. Zapomínáme, že odpočinek a spánek patří k nejlepším lékům. Když odpočíváme nebo spíme, může tělo využít veškerou energii k vlastní léčbě, místo aby ji utrácelo k tomu, aby nás udržovala „v provozu“.

Další obrovskou chybu dělají lidé, kteří trvají na tom, aby jim lékař předepsal antibiotika – nebo jim je naordinují sami doktoři – a přitom se zapomíná, že chřipku způsobují viry, které na antibiotika nereagují.

Antibiotika časem poškodí střevní prostředí – objeví se kandida a stanete se součástí procesu, v němž bakterie získávají rezistenci.

 

 

Co dělat proti nachlazení? Pijte hodně vody, zůstaňte v posteli s ohřívací lahví nebo elektrickou dečkou a jezte jen lehkou stravu. Mějte otevřená okna, aby se odvětraly vykašlané bakterie a nevdechovali jste je znovu. Velmi důležité je cvičení. Tělo má v první řadě prospěch z dodatečné porce přijatého kyslíku. Kyslík likviduje infekce, a také rakovina jej opravdu nemiluje. Posílíte si svaly, protože tukové buňky nahradí svalovina. Při cvičení rovněž vzniká více krevních buněk, to znamená více imunitních i červených krvinek.

 

Zlepší se i látková výměna atd. Lidé většinou neradi cvičí, ale určitě si najdete něco, co vám udělá potěšení. Třeba každodenní dlouhá procházka, tanec, Tai či, karate, jóga nebo cokoli jiného. Tělocvična není jediné místo ke každodennímu cvičení.

Snažte se několikrát týdně zapotit – třeba s použitím švihadla. Když budete cvičit rádi, budete mít šťastný pocit, a to je dobře, protože je nemožné být nahněvaný a šťastný současně.

Měli byste trávit přinejmenším půl hodiny venku – pokud možno na slunci. Sluneční světlo je pro tělo velmi důležité, protože mu umožňuje produkovat vitamín D. Většina lidí má velký nedostatek vitamínu D. Máme dnes obavy zdržovat se na slunci, abychom nedostali rakovinu kůže, jenže dnes je mnohem více lidí nemocných kvůli nedostatku slunce, než je těch, kteří dostali rakovinu kůže.

Užijte si na slunci půlhodinku denně, mezi 10 – 11 hodinou dopoledne nebo 15 – 16 hodinou odpoledne, bez slunečních brýlí, a vystavte mu tolik pokožky jak je jen možné. V zemích s dlouhými zimami obohaťte svou stravu o rybí tuk.