Klíšťová encefalitida

KLÍŠŤOVÁ ENCEFALITIDA

 

Příznaky a projevy

 

První příznaky

Okamžikem vstupu viru do lidského organismu začíná inkubační doba onemocnění. Toto období bez obtíží trvá asi 7 až 14 dnů, může to být však i měsíc. Onemocnění má obvykle dvoufázový průběh. Po uplynutí inkubační doby dojde k rozvoji první fáze onemocnění, ve kterém mohou příznaky připomínat lehkou chřipku. Nejdříve se objevují bolesti hlavy, únava, horečka, nevolnost a bolesti svalů a kloubů. Po několika dnech obtíže samy odezní. Poté zpravidla následuje období 1 až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení.

Ilustrace

 

Druhá fáze

Druhá fáze onemocnění se uvede nástupem krutých bolestí hlavy, které jsou provázeny horečkami. Nemocný je světloplachý, přidává se nevolnost a zvracení. Příznakem poškození nervového systému je ztuhnutí svalů na šíji, svalový třes, nervové obrny, závratě, poruchy spánku, poruchy paměti a dezorientace. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny. Poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu.

Přibližně u jedné třetiny infikovaných pacientů první fáze chybí a onemocnění se již ze začátku projeví závažnými příznaky druhé fáze.

 

Trvalé následky

Asi u jedné čtvrtiny nemocných dochází ke vzniku trvalých následků. Patří k nim například obrny horních končetin, chronické bolesti hlavy, poruchy koncentrace, nálady nebo spánku, snížená výkonnost a deprese. K úmrtí dochází pouze ve výjimečných případech.

 

Prevence

Očkování

Možností prevence je samozřejmě očkování. Očkovat je možné kdykoliv během roku, tedy nejen před začátkem klíšťové sezony, jak většina lidí předpokládá. Ovšem v případě očkování v teplejších měsících roku je nutné mít na paměti, že člověk je chráněn až za 14 dnů po aplikaci druhé dávky vakcíny, a je tedy třeba přizpůsobit tomu i schéma očkování. V žádném případě očkování a následné přisátí infikovaného klíštěte nevede k těžšímu průběhu onemocnění, spíše je tomu naopak.

 

Ochranné oblečení a repelenty

Před klíšťovou encefalitidou se nejlépe ochráníme, pokud zabráníme klíštěti, aby se na nás přisálo. Jak toho docílit?

Jdeme-li do přírody, vezmeme si pevnou obuv, ponožky a kalhoty stažené do ponožek. Klíště se na kůži těla dostává nejčastěji ve štěrbině mez kalhotami a obuví a pak leze směrem vzhůru do teplých a vlhkých míst. Je velmi citlivé na vyschnutí, a proto pokud leze jen po oděvu, po chvíli se pustí nebo odumře. Na kůži používáme repelenty a na oděv (okraje rukávů) insekticidy. Klíšťata se nevyskytují příliš vysoko, maximálně do výšky 60 centimetrů od země. Nepadají ani neskákají ze stromů, jak se také často traduje. Protože se ale s oblibou vyskytují ve vysoké trávě, není rozumné lehat si do trávy bez podložky.

Ilustrace

 

Když už se přisaje

Když už na kůži nalezneme přisáté klíště, je potřeba co nejrychleji ho správně odstranit. Pokud je klíště infikované, pravděpodobnost přenosu nákazy na člověka stoupá s dobou, po kterou je klíště přisáté.

Při odstraňování klíštěte je vhodné použít jednorázové gumové rukavice. Místo přisátí a samotné klíště zakápneme alkoholovým dezinfekčním roztokem a počkáme asi pět minut. Po vydezinfikování použijeme kleštičky určené k vyndávání klíšťat (můžeme je zakoupit v lékárně) nebo zvlášť vyhrazenou pinzetu. Klíště zachytíme těsně u kůže a kývavým pohybem jej opatrně odstraníme. Místo nakonec znovu potřeme dezinfekcí. Vytažené klíště také smočíme v kapce dezinfekčního roztoku a vhodíme do toaletní mísy. Klíště by se nemělo ani pálit zapalovačem, ani házet do koše.

V žádném případě nesmíme klíště rozmačkávat nehty či jakkoliv mačkat. Klíště není dobré mastit a nemusíme ho vytáčet ani proti ani po směru hodinových ručiček. Pokud si neumíme s odstraněním klíštěte poradit sami, je nejlepší vyhledat lékaře.

Vyšetření a léčba

Pokud se objeví horečnaté nebo "chřipkové" onemocnění v době několika týdnů poté, co jste měli přisáté klíště, je vždycky vhodné navštívit lékaře. Ten odebere krev, kterou odešle na vyšetření do laboratoře. Již v první fázi onemocnění se v krvi dají prokázat protilátky, které naznačují, že se daný člověk nakazil virem klíšťové encefalitidy.

V některých případech se však může stát, že protilátky v krvi jsou přítomny, aniž byl člověk infikován. K takové situaci dochází například po očkování proti klíšťovce nebo po infekci člověka jinými, ale podobnými typy virů, jako je virus klíšťové encefalitidy. Výsledky vyšetření proto musí vždy hodnotit zkušený lékař ve spolupráci s kvalitní laboratoří.

Dalším příznakem nemoci, který lze snadno zjistit v laboratoři ze vzorku pacientovy krve, je nejprve výrazné snížení a později naopak zvýšení počtu bílých krvinek.

Ilustrace

Někdy se může stát, že se u pacienta objeví příznaky typické pro klíšťovou encefalitidu, ale pacient si nevzpomíná na žádné klíště přisáté v nedávné minulosti. V takových případech musí lékař uvažovat i o jiných možných příčinách pacientových obtíží. Existuje poměrně značné množství virů i bakterií, které mohou způsobovat podobné obtíže jako virus klíšťové encefalitidy. Patří mezi ně například:

  • meningokok
  • pneumokok (bakterie působící často zápal plic)
  • bakterie způsobující borreliózu
  • bakterie působící tuberkulózu

Také v těchto případech provede lékař ve spolupráci s laboratoří příslušné testy z krve, které pomohou odhalit původce pacientových obtíží.

 

 

Klíště a klíšťovka

Klíšťata, jak mnozí vědí, patří mezi roztoče. Z tohoto taxonomického zařazení můžeme vyčíst snad jen to, že klíšťata jsou příbuzná pavoukům a mají také osm noh. Tady však podobnost s pavouky končí.

Jak je klíště vybaveno pro svůj specifický způsob obživy? Jak se na kůži přichytí, čím se drží a co ho činí tak odolným? Klíště má na svém malém tělíčku několik nepostradatelných struktur:

Ilustrace

  • ochranný chitinový štít – díky němu je tak obtížné klíště rozmáčknout
  • speciální smyslový orgán – díky němu vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat
  • tykadla – s jejich pomocí klíště nalezne na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí
  • kusadla – s nimiž klíště prořezává pokožku hostitele
  • <span style="font-weight:bold;" "="">sosáček se zpětnými háčky – umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli
 

Vývojový cyklus klíštěte

Klíšťata vyskytující se v České republice musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až čtyř let. Protože během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nacházíme jich nejvíce přisátých během jara a na podzim.

 

Kde jsou klíšťata nejvíce nebezpečná

Infikovaná klíšťata, která mohou roznášet původce virové encefalitidy, se vyskytují po celé České republice. Nicméně existují oblasti, kde je naše šance onemocnět klíšťovkou znatelně vyšší. Mezi tyto  rizikové oblasti patří:

  • jižní Čechy
  • podhůří Šumavy
  • okolí Prahy, Bruntálu a Brna
  • Plzeňsko
  • Opavsko
  • Podyjí
 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.